Jdi na obsah Jdi na menu
 


hadi

1. 7. 2008
Hadi (Serpentes) jsou podřád plazů z řádu šupinatých. Jsou to dravci vyznačující se dlouhým tělem bez končetin. Kostra se skládá z páteře a žeber, mohou mít až 400 obratlů.[1] Mají pohyblivě spojenou lebku, kterou mohou v případě potřeby rozdělit a vykloubit si tak čelisti. Orgány jsou protáhlé, z párových orgánů bývá většinou jeden zakrnělý. Oči pokrývají srostlá víčka. Zvláštností je Jacobsonův orgán umístěný na hlavě, který determinuje informace a slouží jako čichový orgán. Patří mezi amniota. Hadi jsou dokonalí lovci. Obvyklou kořistí jsou hlodavci a ptáci. Kořist loví pomocí jedu nebo škrcení. Doposud známe okolo 2700 druhů hadů, z toho asi 410 je jedovatých. V České republice žije ve volné přírodě pouze 5 druhů. Mezi známé rody zahrnující smrtelně nebezpečné jedovaté hady patří například zmije, chřestýš, kobra, korálovec, taipan, mamba, pakobra nebo vodnář. Mezi škrtiče pak krajta, anakonda či hroznýš. Krom toho se vyskytují i určití zvláštní specialisté, například vejcožrout, který se živí konzumací vajec. Anatomie hadů Podrobnější informace naleznete v článku Anatomie hadů. Hadi na první pohled zaujmou protáhlou stavbou svého trupu, splývajícího plynule s krkem i ocasem, a chybějícími končetinami. Jen některé vývojově starší skupiny si zachovaly zakrnělou pánev a nepatrné zbytky zadních nohou v podobě drobných drápků po stranách kloaky (např. hroznýšovití). Celá kostra se skládá pouze z lebky, dlouhé páteře a mnoha žeber, kterých může být až 435 párů. Lebka hadů se částečně liší druh od druhu, společné však mají kloubní spojení mezi horní a dolní čelistí, což lebku činí velice roztažnou, a umožňující polykat značně velkou kořist. Toto spojení zajišťují silné a úžasně pružné vazy. Zuby jsou většinou silně zakřivené a ohnuté dozadu, což zabraňuje vysmeknutí uchvácené kořisti. Hadí tělo se vyznačuje obrovským množstvím velice složitých svalů a různých svalových úponů. Snad nejvíce svalů je mezižeberních; ty se na žebra přímo upínají a umožňují tak jejich značnou pohyblivost. Výsledkem naprosto dokonalé koordinace všech těchto svalových skupin je pro hady charakteristický, lehký a klouzavý pohyb. Hadímu tvaru těla se pochopitelně přizpůsobil tvar i uložení vnitřních orgánů, které jsou většinou rovněž protažené. Párové orgány bývají obvykle zredukovány na jeden (druhý zakrní), popř. jsou v těle uloženy za sebou. Naprostá většina hadů má např. jen jednu funkční, pravou prodlouženou plíci, druhá buď úplně chybí, nebo je jenom velice malá. Výjimku tvoří opět někteří hroznýšovití a slepákovci, u kterých jsou vyvinuty oba plicní vaky. Žaludek hadů je velký, spíše se jedná o značně rozšířenou trávící trubici. Vývod střeva je zakončen v kloace. Srdce není příliš velké, má neúplnou přepážku mezi pravou a levou částí srdeční komory, a dvě srdeční předsíně. Ledviny nemají typický tvar, ale jsou to dva velmi dlouhé, oválné útvary, z nichž pravý je v těle uložen podstatně výše než levý. Také játra jsou podlouhlá a pokračují souběžně s plícemi. Hadi nemají močový měchýř a moč odchází z těla v podobě polotuhé, bílé hmoty. Pohlavní orgány hadů se také přizpůsobily protaženému tělu a levé varle u samců bývá umístěno před pravým. Samičí vaječníky jsou zpravidla umístěny podobně, s tím, že levý vaječník může někdy zcela chybět. Samčí pohlavní orgán tvoří dva hemipenisy, které se dost liší druh od druhu. Oba útvary jsou plně funkční a samec může při páření používat kterýkoliv z nich. Povrch hadího těla pokrývá velice pružná kůže pokrytá šupinami, lišícími se tvarem i velikostí v závislosti na druhu. Na spodní straně těla mají hadi tzv. břišní (ventrální), příčně uložené šupiny, které spolu s břišními svaly umožňují plazení. Kůže většinou nepropouští vodu ani jedním směrem, proto hadi mohli osídlit jak vodní, tak extrémně suché biotopy, jako jsou pouště. Nejspodnější a zároveň nejsilnější vrstva kůže obsahuje pigmentové buňky, odpovědné za charakteristické zbarvení jednotlivých druhů, či jedinců. Jak hadi rostou, musí se pravidelně zbavovat vnější, pevné vrstvy odumřelé pokožky. Protože mláďata rostou o mnoho rychleji než dospělí hadi, svlékají se také daleko častěji. Smysly Hadi mají velice chabý zrak a sluch a proto se spoléhají na jiné smysly. Mají velmi vyvinutý čich jehož činnost je podpořena Jacobsonovým orgánem. Had ve stavu aktivity neustále odebírá kmitajícím jazykem vzorky pachu ze svého okolí. Díky štěrbině v horní čelisti může kmitat jazykem bez otevření tlamy. Chřestýši a někteří hroznýši a krajty mohou zjišťovat nepatrné změny teploty vzduchu obličejovými termoreceptory – tepločivnými jamkami umístěnými mezi okem a nozdrami. Pohyb U hadů se vyvinulo několik způsobů kompenzujících ztrátu končetin. Každá metoda znamená různé využívání žeber a svalů na nich upnutých, ale použití každé metody závisí také na hmotnosti hada, rychlosti pohybu, kterou potřebuje a na typu podkladu. Lineární pohyb vpřed - Těžcí hadi a hadi, kteří se obvykle pohybují pomalu se někdy pohybují přímým směrem. Stahují postupně svaly a vlnivě se pohybují vpřed jako housenky, opírajíce se současně dotykovými okraji břišních štítků o nerovnosti povrchu. Pohyb vlněním - Had se stáčí vlnovitě ze strany na stranu a používá při tom postupně každý bod svého těla k odrazům od terénních nerovností. Takto se hadi pohybují i při plavání, někdy i šplhání. Harmonikový pohyb - Hrabaví hadi se pohybují norami tak, že se jedním koncem harmonikově složeného těla prudce odrazí od stěny nory a druhý konec je tak vržen vpřed. Lov a potrava Některé druhy jsou specializovány, zatímco potrava ostatních je velmi různorodá. Velká kořist vyžaduje mnoho času na strávení. Může hada nasytit na několik týdnů nebo dokonce i měsíců. Tento proces začíná v tlamě působením trávicích enzymů v sekretech slinných žláz. Hadí jed je ve skutečnosti jakýsi koktejl pozměněných trávicích šťáv, který obvykle rychle zapůsobí na nervový systém nebo krev oběti. Škrtiči zabíjejí kořist tak,že ji udusí. Pokaždé když oběť vydechne, had utáhne závity těla, dokud dýchání oběti neustane. Poddajné čelisti umožňují požírání kořisti která velikostí přesahuje jejich hlavu. Polykání může trvat i několik hodin. Druhy jedu Neurotoxin je druh jedu, který působí na nervovou soustavu. Produkují ho jedové žlázy většiny korálovcovitých hadů žijících na souši (kobry, korálovci, mamby…). Jeden gram neurotoxinu by mohl zabít tisíc lidí. Myotoxin je jed působící na svalovinu. V jedových žlázách ho mají všechny mořské druhy korálovcovitých hadů (vodnáři, vlnožilové) a některé suchozemské druhy korálovcovitých hadů žijících v Austrálii. Hemotoxin je druh jedu, který rozkládá krevní buňky uštknuté kořisti. Produkují ho jedové žlázy druhů hadů z čeledi zmijovitých (zmije, chřestýši, ploskolebci apod.). Nepůsobí tak rychle jako neurotoxin, ovšem na rozdíl od něj výrazně poškodí tělo. Nejsilnější jed mají druhy, které se živí rychlou kořistí. Příkladem mohou být křovináři ostnití, kteří jsou schopni usmrtit i rychle se pohybujícího kolibříka, nebo mořští hadi, živící se korálovými rybami. Pokud by had neměl takto silný jed, kořist by mohla ještě po uštknutí rychle uniknout. Hadi mohou mít také jed specializovaný na určitý druh kořisti. To znamená, že může úspěšně působit např. na drobné hlodavce a zase např. pro ptáky stejné váhy a velikosti je neškodný. Rozmnožování Většina hadů klade vejce, ale je i významný počet druhů živorodých.Hadi mírného pásma se většinou páří na jaře brzy po ukončení hibernace a kladou vejce/ rodí mláďata v létě. Tropické druhy se často páří v časové návaznosti na období dešťů a kladou několik snůšek ročně. Samci a samice se vyhledávají pomocí feromonů – chemických pachových stop, které v terénu zanechávají. Zásnuby jsou většinou jednoduché a hadi o potomstvo moc nepečují. Ale např. krajty obtáčejí svým tělem vejce, která tak chrání a zahřívají a kobry hnízda s vejici hlídají. Mláďata se líhnou ze skořápek pomocí vaječného zubu. Uvnitř vejce může být stočeno hádě až 7x dokola. Svlékání Jedním z nejchoulostivějších momentů v životě každého hada, je svlékání staré pokožky, odborně nazývané ekdyse. Protože keratin, ze kterého se vlastně hadí pokožka skládá, není příliš pružný a zabraňuje zvířeti v růstu, musí se had jednou za čas vrchní vrstvy staré kůže zbavit. Zdravý had se zbavuje své pokožky zpravidla najednou, od hlavy směrem k ocasu a to včetně očí. Za normálních okolností většinou celý proces netrvá déle než půl hodiny. Svlečka je potom vlastně obrácená naruby, asi jako svlečená nylonová punčocha. Samotnému svlékání napomáhá tenká vrstvička mazlavého moku, který se vytvoří mezi starou a novou pokožkou, a která vlastně způsobuje typické mléčné zakalení hada a jeho očí. Hadi v té době špatně vidí a jsou zpravidla poněkud podráždění. Tím že mladí hadi rychleji rostou, svlékají pokožku daleko častěji než dospělí jedinci, u kterých může ekdyse proběhnout jenom dvakrát, nebo třikrát za rok. Vodní hadi Mnozí hadi jsou vynikající plavci a ve vodě hledají úkryt před nepřáteli nebo se v ní chladí v horkých dnech.Některé druhy tráví ve vodě celý svůj život.Obývají i řeky a jezera,ale většina vodních druhů patří mezi mořské hady. Nádech u hladiny Mnozí mořští hadi zůstávají ve vodě po celý svůj život a nejsou schopni se pohybovat po souši - jsou-li vyvrženi na pláž,zahynou.Přesto nemohou dýchat pod vodou jako ryby.Musejí se vynořit nad hladinu,aby naplnili plíce čerstvým vzduchem.Jakmile si had naplní plíce čerstvým vzduchem s dostatkem kyslíku,může se zase ponořit a setrvat pod vodou až hodinu.Rekord drží vodnář dvoupruhý(Pelamis platurus),který vydrží pod vodou déle než tři hodiny. Mořští hadi svlékají kůži častěji než hadi suchozemští.Někteří mořští hadi,např. vodnář dvoubarvý,uvolňují kůži tak,že se otírají o své vlastní tělo.To se v takovém okamžiku stáčí do neuvěřitelných tvarů a svlečená kůže pak bývá často zauzlovaná do pevných smyček. Vylučování soli Všichni živočichové musejí pít, aby přežili.Pro mořské hady je ale jedinou dostupnou tekutinou slaná mořská voda. Mořští hadi proto mají pod jazykem zvláštní orgán,tzv. solné žlázy,který jim umožňuje vylučovat z těla přebytečnou sůl.Silného koncentrátu se had zbavuje vždy,když vysune jazyk,jimž nabírá pachy. Smrtelně jedovatý Mořští hadi patří mezi nejjedovatější druhy na světě. Vodnář Belcherův(Hydrophis belcheri) má pravděpodobně nejprudší jed vůbec.Jeho jed je přibližně 100x silnější než jed nejjedovatějšího suchozemského hada. Migrující hadi = obvykle pravidelné putování živočichů na značné vzdálenosti za potravou či teplem Někteří mořští hadi se vydávájí na dlouhé cesty ve velkých společenstvích.To se odborně jmenuje migrace.Legendy vyprávějí o obrovských mořských nestvůrách známe z celé řady oblastí.Dnes je téměř jisté,že lidé ve skutečnosti viděli stovky a tisíce migrujících hadů,kteří plavou koordinovaně vpřed.Tak mohou připomínat jediného obrovského živočicha. V moři i na souši Vlnožilové(r.Laticauda) jsou vzdálení příbuzní mořských hadů.Žijí sice také v moři,ale stejně dobře se mohou pohybovat i po pevné zemi.Na pevnině se páří a kladou vajíčka.Často se také připlouvají slunit na pláže.Teplo slunečního záření jim totiž pomáhá rychleji strávit potravu v žaludku. Zajímavost: Skuteční mořští hadi rodí živá mláďata přímo v moři. Mořští hadi mohou žít pouze v tropických a subtropických mořích.Nemohou se totiž slunit jako hadi na souši a zvýšit svou tělesnou teplotu-ta proto odpovídá teplotě okolního prostředí,tedy teplotě vody,v níž žijí. Nejmenší had Asi nejmenší je zemní hádek, patřící do čeledi slepanovitých Leptotyphlops bilineata, který se vyskytuje pouze na ostrově St. Lucia, Martiniku a Barbadosu. Tento minihad který má zakrnělé oči a růžovou barvu pokožky, připomíná více žížalu, než hada. Zdá se, že jeho maximální délka jen zřídka přesáhne 10 cm. [editovat]Nejdelší had Rekordní délka (ověřená odborníky) zatím největšího hada uloveného v přírodě je 9,76 m. Drží ho krajta mřížkovaná (Python reticulatus), zabitá v roce 1912 na ostrově Celebes. Nejdelším hadem chovaným v zajetí je opět krajta mřížkovaná. V zoo v Pittsburgu chovali hada jménem „Kolos“, který dosáhl délky 9,15 m. Zoologická společnost v New Yorku již před mnoha lety vypsala odměnu 5000 dolarů tomu, kdo přinese hada delšího než 10 m. Dodnes se o tuto pěknou sumu nikdo nepřihlásil. [editovat]Nejdelší jedovatý had Nejdelším jedovatým hadem je kobra královská (Ophiophagus hannah) z Jihovýchodní Asie. V roce 1930, exemplář chovaný v Londýnské zoo dosáhl velikosti 5, 71 m, při hmotnosti téměř 12 kg. Taipan (Oxyuranus scutellatus), ačkoliv se podle dřívějších pramenů udávala jeho běžná délka přes 4 metry, ve skutečnosti dosahuje v průměru jen okolo dvou, zřídka do 2,5 metru. Maximální oficiálně ověřená délka taipana byla 276 cm, neoficiální zdroje uvádějí až přes tři metry. [editovat]Vývojově nejstarší hadi Mezi vývojově nejstarší a nejprimitivnější hady na planetě patří zástupci slepanovitých (Leptotyphlopidae), slepákovitých (Typhlopidae), vinejšovitých (Cylindropheidae) a dá se říci ještě hroznýšovitých (Boidae) a krajtovitých (Pythonidae). [editovat]Nejstarší známý had Nejstarší známý had je pozemní druh známý pod jménem Lapparentophis defrennei, který žil na území dnešní severní Afriky před 100 - 150 miliony let. Další rekord drží mořský druh hada Simoliophis, který se objevil přibližně před 100 miliony let a obýval mořské dno v okolí Evropy a severní Afriky. Poté je vývojová řada přerušena a další nálezy pocházejí až z doby mnohem pozdější, přibližně před 65 miliony let. [editovat]Vývojově nejmladší hadi Naopak evolučně nejmladší jsou zmijovití (Viperidae), mezi které patří i chřestýši (Crotalinae). Zmijovité najdeme téměř na všech světadílech kromě Austrálie, což svědčí o tom, že se vyvinuli až po jejím oddělení od ostatních kontinentů. [editovat]Nejstarší had Délka života u hadů se různí druh od druhu. Přesto se dá říci, že hadi jako takoví jsou poměrně dlouhověcí. Chřestýši se v zajetí dožívají průměrně 10 - 15 let, jedna užovka červená (Elaphe guttata) se dožila neuvěřitelných 21 let. Velcí hadi se v zajetí, kde mají ideální podmínky dožívají až několika desítek let. Samec běžného druhu hroznýš královský (Boa constrictor), nazývaný „Pepek“, uhynul v roce 1977 ve věku 40 let, 3 měsíce a 14 dní v zoo Philadelphia , v Pennsylvánii v USA. [editovat]Nejtěžší had Nejtěžším hadem světa je bezpochyby anakonda velká (Eunectes murinus), žijící v Jižní Americe a na Trinidadu. Zatím nejdelší doložený změřený exemplář dlouhý 9,15 m vážil neuvěřitelných 227 kg. Jihoameričtí indiáni loví anakondy pro maso [editovat]Nejtěžší jedovatý had Nejtěžším jedovatým hadem je údajně chřestýš kostkovaný (Crotalus adamanteus), který při zhruba 2,5 metrové délce, může dosáhnout až 13 kg. [editovat]Nejdelší chřestýšovitý had Se svými až 360 cm je nejdelším chřestýšovitým hadem americký křovinář němý (Lachesis muta), který má ještě jeden primát. Je to jediný chřestýš na světě, který není živorodý, ale klade vejce. Obývá vlhčí pralesy a žije pozemním způsobem. [editovat]Nejmohutnější zmijovitý had Nejmohutnějším zmijovitým hadem nejenom Afriky, ale prakticky celého světa je bezesporu zmije gabunská (Bitis gabonica). Dorůstá až přes dva metry a může být silnější než lidské stehno. Současně má i nejdelší zuby mezi hady, které mohou být dlouhé až 5 cm.[1] [editovat]Nejvzácnější hroznýšovitý had Nejvzácnějším hroznýšovitým hadem bude zřejmě psohlavec Cropaniův (Corallus cropanii), známý jen podle tří exemplářů, ulovených nedaleko Sao Paula. [editovat]Nejjedovatější hadi Nejvíce jedovatý mořský had je zřejmě vodnář Belcherův (Hydropsis belcheri) a vodnář kobří (Enhydrina schistosa). Tito hadi mají velice prudký jed, jehož účinky jsou podobné jako u korálovcovitých hadů. Mezi nejjedovatější pozemské hady světa patří bezpochyby had Taipan (Oxyuranus scutellatus), jehož jedové žlázy můžou dosáhnout množství až 400 mg jedu, a to je v přepočtu 94 112 smrtných dávek pro myši. (Dávky se udávají v mg suchého jedu na 100 g myši podkožně). Podle úplně nejnovějších výzkumů se za nejjedovatějšího hada světa považuje australská pakobra druhu (Parademansia microlepidota). Účinnost jejího jedu byla laboratorně potvrzena až v roce 1975. Žije v řídce obydlených oblastech jihozápadního Queenslandu a její jed je údajně až 4x účinnější než jed Taipana. Mezi nejjedovatější hady světa patří ještě pakobra páskovaná (Notechis scutatus), nebo bachratý korálovcovitý had s příznačným jménem - smrtonoš zmijí (Acanthophis antarcticus). Obávaná Mamba černá (Dendroaspis polylepis) je v žebříčku jedovatosti asi až na pátém místě. [editovat]Největší rozšíření jedovatých hadů Primát v počtu jedovatých hadů má bezesporu Austrálie. Tento kontinent má velice bohatou a velice neobvyklou hadí faunu, která se diametrálně odlišuje od okolního světa - ostatně tak jako i ostatní fauna Austrálie. Ze 143 druhů zde žijících hadů je jenom 11 druhů užovkovitých, ačkoliv na všech ostatních kontinentech užovky dominují. Zato zde žije na 65 druhů korálovcovitých hadů, což je plná třetina jejich celosvětového počtu. Tito hadi využili vhodných podmínek a absenci přirozených predátorů a osadili téměř každý volný biotop. Austrálie se tak stala kontinentem, kde se vyskytuje nejvíce druhů jedovatých hadů na světě. [editovat]Nejdelší jedové zuby Nejdelší jedové zuby mají zmijovití a chřestýšovití (Solenoglypha). Nacházejí se vpředu na horní čelisti, jsou duté jako injekční stříkačka a v klidu směřují dozadu. Jsou v tlamě složené téměř ve vodorovné poloze. Teprve při kousnutí, když had otevře tlamu, se zuby vztyčí do svislé polohy. Rekordmanem v délce jedových zubů je zmije gabunská (Bitis gabonica), která je mimochodem i nejmohutnější zmijí světa. Její zuby dosahují délky až 50 mm (některé prameny uvádějí dokonce až 70mm). [editovat]Největší imunita vůči hadímu jedu Ze savců i plazů jsou přirozeně nejodolnější ty druhy, které se jedovatými hady přímo živí. Např. proti jedu kobry kapské (Naja nivea) je velice odolná promyka mungo, která snese dávku téměř 20 mg jedu tohoto hada. To představuje dávku asi 100 x větší, než jaká usmrtí morče o stejné hmotnosti. Nejodolnější ze savců vůči jedu korálovcovitých je však jihoafrická šelmička surikata (Suricata suricata), která je v poměru k hmotnosti 1000 x odolnější vůči jedu kobry, než třeba ovce. Surikata o hmotnosti pouhých 500 g snese bez jakýchkoli příznaků dávku až 10 mg jedu kobry kapské. Také ježek evropský (Erinaceus europaeus), který velice často loví zmije obecné (Vipera berus) je vůči jejich jedu velice odolný, a snese až 40 x větší dávku než morče. Značnou odolnost má též medojed kapský. Z hadů jsou odolné opět druhy, lovící jedovaté hady. Např. americké korálovky (Lampropeltis) jsou více než 100 x odolnější proti jedu chřestýšů, než myš. Asi stejně odolná je jihoamerická musurana (Clelia clelia) a ještě několik druhů. Žádný živočich však není absolutně imunní vůči hadímu jedu a dokonce ani samotní jedovatí hadi nejsou úplně imunní vůči jedu vlastnímu. Jejich odolnost je ovšem velká - tak např. pakobra páskovaná (Notechis scutatus) je asi 180 000 x odolnější vůči vlastnímu jedu než morče, ale už jen 13 000 x odolnější proti jedu kobry indické (Naja naja). Velkou imunitu vůči hadímu jedu vykazuje i největší jedovatý had na světě - kobra královská (Ophiophagus hannah), která se specializuje výhradně na lov hadů, včetně jedovatých. [editovat]Nejrychlejší had Mamba černá (Dendroaspis polylepsis) z Afriky, je údajně nejrychleji se pohybujícím hadem na zemi. Umí vyvinout na krátkou dobu a vzdálenost rychlost 14 - 19 km/h. Nejrychleji plovoucími hady jsou mořští vodnáři z indopacifické oblasti. Jeden z nich, vodnář dvoubarevný (Pelamis platurus) dokáže krátkodobě při pronásledování kořisti plavat rychlostí až 16 km/h. [editovat]Nejvýše žijící had Hadi jsou závislí na teplotě okolního prostředí a vysoké nadmořské výšky jim tedy moc nevyhovují. Přesto se někteří hadi dokázali přizpůsobit i těmto podmínkám. Nejlépe se na horské prostředí dokázali adaptovat zmije a chřestýši. Např. zmije obecná (Vipera berus) žije ve Skandinávii a v Alpách až ve výšce 3000 m a středoamerický chřestýš (Crotalus triseriatus) vystupuje až na hranici 4400 m. Absolutním rekordmanem je však asi chřestýšovitý had ploskolebec himálajský (Agkistrodon himalayanus), který žije na úpatí himálajských ledovců ve výšce až 4900 metrů nad mořem! Zmiji obecné (Vipera berus) navíc patří ještě jeden primát: jedná se o hada s nejsevernější oblastí výskytu. Některé její populace ve Skandinávii zasahují až za polární kruh! [editovat]Rekordmani v plavání Všichni hadi bez výjimky umějí plavat. U mořských hadů je plavání samozřejmostí, ale i hadi suchozemští nebo stromoví jsou výbornými plavci. Jeden hroznýš královský (Boa constrictor) doplaval z jihoamerického kontinentu až na ostrov S. Vincent, což je vzdálenost přes 320 km. Po tomto výkonu byl had ve velmi dobré kondici. [editovat]Mistři v hladovění Hadi po nasycení tráví několik dnů až týdnů (podle hmotnosti ulovené kořisti). Často však nezískávají potravu pravidelně a mnohdy jsou nuceni hladovět dlouhou dobu. Velcí hadi vydrží bez potravy mnohem déle. Tak například krajta tygrovitá světlá (Python molurus molurus) nepřijímala potravu 149 dní a přitom ztratila jenom 10% své hmotnosti. V pražské zoo nepřijímala potravu krajta mřížkovaná (Python reticulatus) 270 dní a přitom ztratila pouze 12% svojí hmotnosti. Ve frankfurtské zoo nežrala krajta mřížkovaná (Python reticulatus) plných 570 dní, poté krátký čas potravu přijímala, aby se poté postila dalších 415 dní. Zmije gabunská (Bitis gabonica) nežrala 679 dní a Chřestýš brazilský (Crotalus durissus) 780 dní. Krajta písmenková (Python sebae) vydržela bez potravy plných 870 dní ! Světový rekord však asi drží krajta mřížkovaná (Python reticulatus), měřící 6,45 m o hmotnosti na začátku půstu 75 kg. Tento had nepřijímal potravu celých 910 dní, dokud nezašel. Po své smrti byl jenom 27 kg těžký. [editovat]Jednopohlavní had Ne všichni hadi se pro úspěšné rozmnožení musí nutně pářit. V Indii, jihovýchodní Asii, ale také v jižní Africe a Austrálii žije druh primitivního hada - slepák brahmánský (Ramphotyphlops braminus), který je jediným známým, partenogeneticky se rozmnožujícím hadem na světě. U tohoto druhu se vyskytují pouze samice, které v době dospívání začnou automaticky klást oplozená vejce, aniž se předtím pářily. S těchto vajec se však vylíhnou zase jenom samice, které jsou dokonalými genetickými kopiemi svých matek. Tato zajímavá hříčka přírody však nemá z dlouhodobého hlediska příliš naděje na úspěch. Genetická variabilita, tak důležitá pro přizpůsobování měnících se životních podmínek, zde totiž úplně chybí. [editovat]Zdroje Zmije obecná Zmije obecná (Vipera berus) Foto hadi Užovka podplamatá Užovka podplamatá (Natrix tessellata) Foto hadi Užovka hladká Užovka hladká (Coronella austriaca) Foto hadi Užovka obojková Užovka obojková (Natrix natrix) Foto hadi Bičovka americká Bičovka americká (Oxybelis aeneus) Foto hadi Bičovka nosatá Bičovka nosatá (Ahaetulla nasuta) Foto hadi Bičovka zelená Bičovka zelená (Oxybelis fulgidus) Foto hadi Bojga Bojga (Boiga forsteni) Foto hadi Bojga zlatá Bojga zlatá (Chrysopelea ornata) Foto hadi Hlavatka kočičí Hlavatka kočičí (Telescopus fallax) Foto Hroznýš kubánský Hroznýš kubánský (Epicrates angulifer) Foto Chřestýšovec Chřestýšovec (Trimeresurus trigonocephalus) Chřestýšovec Chřestýšovec (Trimeresurus trigonocephalus) Kobra indická Kobra indická (Naja naja) Foto Kobra středoasijská Kobra středoasijská (Naja oxiana) Foto Korálovka sedlatá Korálovka sedlatá (Lampropeltis triangulum) Foto Krajta královská Krajta královská (Python regius) Foto Krajta tmavá Krajta tmavá (Python molurus bivittatus) Krajta tygrovitá Krajta tygrovitá (Python molurus) Foto Krajta zelená Krajta zelená (Morelia viridis) Foto Křovinář ostnitý Křovinář ostnitý (Bothriechis schlegelii) Foto Křovinář sametový Křovinář sametový (Bothrops asper) Foto Ostrolebec indický Ostrolebec indický (Hypnale hypnale) Foto Ostrolebec srílanský Ostrolebec srílanský (Hypnale nepa) Foto Ostrolebec Wallsův Ostrolebec Wallsův (Hypnale walli) Foto Pahroznýšek skvrnitý Pahroznýšek skvrnitý (Tropidophis melanurus) Foto Pahroznýšek Wrightův Pahroznýšek Wrightův (Tropidophis wrighti) Foto Ploskolebec americký Ploskolebec americký (Agkistrodon contortrix) Foto Ploskolebec plantážní Ploskolebec plantážní (Calloselasma rhodostoma) Foto Ptyas Ptyas (Ptyas mucosa maximus) Foto Ptyas velkooký Ptyas velkooký (Ptyas mucosus) Foto Smaragdovka proměnlivá Smaragdovka proměnlivá (Philothamnus semivariegatus) Svijovka Svijovka (Dendrelaphis tristis) Foto Štíhlovka červenopruhá Štíhlovka červenopruhá (Platyceps rhodorhachis) Foto užovka drobná užovka drobná (Eirenis modestus) Foto Užovka kapucínská Užovka kapucínská (Macroprotodon cucullatus ) Užovka Masticophis Užovka Masticophis (Masticophis mentovarius) Foto Užovka maurská Užovka maurská (Natrix maura) Foto Užovka stromová Užovka stromová (Elaphe longissima) Foto Užovka Xenochrophis Užovka Xenochrophis (Xenochrophis asperrimus) Foto Válejš Válejš (Cylindrophis maculatus) Foto Zmije Latasteova Zmije Latasteova (Vipera latastei) Foto Zmije paví Zmije paví (Echis carinatus) Foto Zmije písečná Zmije písečná (Cerastes vipera) Foto Zmije rohatá Zmije rohatá (Cerastes cerastes) Foto Zmije růžkatá Zmije růžkatá (Vipera ammodytes) Foto Zmije řetízková Zmije řetízková (Daboia russelii) Foto